Zvuk slunečních hodin - Hana Andronikova

Tentokrát se Ježíšek vyznamenal a zařídil mi několik pročtených nocí.
Příběh těch, co přežili řešení ždovské otázky, napsaný způsobem, který vtáhne a pohltí.
Musel na mě bejt úžasnej pohled, když jsem si ve vlaku četla si vyvalenýma očima a v závislosti na ději jsem se usmívala a mračila.
Část děje se odehrává v koncentráku, ale i přesto je to snesitelné i pro slabší povahy (jako jsem třeba já). To oceňuju, že se nesnaží šokovat, ačkoli některé části byly nechutné. Ale spousta pasáží byla podmanivě krásná...

Budu jako všichni

Asi všichni teď polemizujou o Vánocích, jejich smyslu a roli v dnešní době a o tom, kterak je ten smysl nenaplněn. Chtěla jsem si to polemizování nechat pro sebe, ale když jsem četla diskusi u Inky, chtěla jsem přidat komentář, a zjistila jsem, že toho mám na srdci příliš, než aby z toho byl krátký komentář.
Křesťanství pro mě nic neznamená, když pominu fakt, že historicky determinuje vývoj naší mentality. Takže náboženský význam Vánoc jako přípravy na příchod Krista, půst, skromnost, což se tak rádo dává do protikladu dnešnímu nákupnímu šílenství, vůbec nevnímám.
Nákupní šílenství mi vadí čistě pro to, že lidí kupují dárky, aby něco dali. Něco znamená cokoli co snad neurazí. Mizí radost z darování a naprosto není kde vydolovat radost v případě obdarovaného. Já to na dárku většinou poznám, jestli byl vybrán pečlivě (a to i když se mi příliš nelíbí), nebo jestli to je dárek, protože jsem na seznamu těch, co mají dárek obdržet - třeba protože jsem se tam (na seznam) narodila. Nebo to někomu přijde blbý mi nic nedat. Tak dostanu blbost, což rozhodně blbý není.
Ale ještě víc než dárky aby se neřeklo a předvánoční nákupní horečka, který jsem se letos úspěšně vyhnula, mi vadí to, jak s věkem člověku tahle věc zevšední. Pro moji matku jsou Vánoce nejspíš svátky úklidu a pečení. Taky se docela často snaží o rodinnou pohodu, ale to nenávidím taky, protože z toho většinou vznikne podivná křeč.
Pokusila jsem se o vánoční atmosféru celorodinným psaním dopisu pro Ježíška na ledničku. Všechny jsem k tomu postupně donutila a šla příkladem. Za to jsem na sebe pyšná, protože to vyšlo... i když jen na chvilku.
Vánoce jsou jediný období v roce, kdy bych byla ochotná vrátit čas a být zas dítětem, i když jen na chvíli...

Spáči

Je to nářez se spoustou skvělých herců. Dustin Hoffman a Robert de Niro v jednom filmu.
Téma se mi nezdá příliš originální, ale je fakt, že asi není mnoho filmů, kde jsou vrazi a evidentně ne moc dobrý lidi bráni jako oběť a divák vůbec nepochybuje o tom, že to, co udělali, bylo dobře.
Přiznávám, o tom, že je to jedinečný díky jinýmu pohledu na věc, jsem si přečetla, protože tohle fakt neřeším. Jedinečnost nebo nejedinečnost, film se mi buď líbí nebo ne. Ale ještě se mi asi nestalo, aby mi byl někdo tak nesympatickej, jak ti dva, a přesto jsem si přála, aby to pro ně dobře dopadlo.
Nevím, jestli je to film, kterej do týdne zapomenu, nebo film, kterej mi bude v hlavě nějakou dobu vězet. Asi ten šok co nejrychlejc zapudím. Všeobecně doporučit ho ale nemůžu, protože je to děsně dlouhý a není to nijak zvlášť napínavý. Rozhodně jsem několikrát uvažovala o tom, že to dokoukám až na další pokus.
Každopádně doufám, že můj mozek příliš nezaujalo velmi efektní náznakové vylíčení některých věcí, protože se mi poslední dobou hodně zdají sny. A vzhledem k tomu, že nemám hezké sny (až na dvě výjimky, z toho jedna věc se mi zdála když mi bylo asi 8 let), vůbec nejsem zvědavá na to, co můj mozek v noci zase vymyslí. Asi bych se měla vrátit ke strategii málo spánku - málo REM fází - málo zapamatovaných snů.

The Big Bang Theory

Miluju ten seriál. Jedna z mála věcí, u kterých se směju nahlas. Sheldon neurotik byl na začátku první série uplně boží. Neuroticismus je mi velmi blízký. I když je pravda, že Sheldon dost přehrává. Na druhou stranu, většina nás neurotiků nezískala doktorát z fyziky v 16 letech...
Jen mě mrzí, že neuroticismus byl rychle vyčerpán a místo toho nastupuje arogance a egoismus. Můj hrdina Sheldon přestává být mým hrdinou a tím pádem u mě klesá i seriál. Ale... humor založenej na tom, že většině věcem rozumím, jako že rozumím česky, ale vůbec nevím, o čem je řeč... je docela originální.
Většina lidí to srovnává s IT Crowds. Viděla jsem jeden díl a nelíbil se mi. Připadá mi to křečovitý a ten humor je na mě asi moc suchej. Samosebou mě skoro všichni, kterým jsem to řekla, přesvědčovali, že to není možný, že ten seriál musím mít ráda. Že musím vidět aspoň jednu řadu, abych si mohla udělat názor. Chjo. Proč bych si měla dělat názor na takovou spoustu věcí, který zajímaj všechny okolo jen mě ne? Já jsem se s tím už smířila, že jsem out, proč to nemůžou udělat i ostatní?
Mimochodem, pamatuje si někdo na moje zjištění, jak působím na lidi? Dneska jsem to vyprávěla kámošce při čekání na tramvaj a když jsme nastoupily, tak řidič pustil hlášení, ať si cestující dávají pozor na kapsáře. Taková náhodička...

WALL-E

Asi nemám dostatečně vyvinutej smysl pro roztomilou hloupost. Připadá mi to hrozně dlouhý a nezáživný. Kdyby to trvalo jen půl hodiny, možná by se mi to líbilo.
Zase raz si připadám jediná divná. Jediná s normálním pohledem na věc.
Navíc mě dost irituje, když něco, co nemá tepelnej štít, neshoří při průletu atmosférou. (Larry si odpustí komentář, že zas řeším blbosti.)

Wanted

Já si to myslela, že se mi to nebude líbit. Už mi jednou děj vyprávěl kamarád. Řikal, že se na to dá koukat. To souhlasím. Dá se na to koukat, ale dost by pomohlo, kdyby vás zajímala detailní obrazová studie průchodu kulky hlavou. Já debil si k tomu, jako ke každýmu filmu, vzala jídlo.
Co se děje týče… příšerně překombinovaný.. Občas jsem se nestačila divit. Kde vzali v Čechách hlubokou strž nad řekou mez dvěma skalami… Nebo že by to pendolíno jezdilo tak rychle, že než hlavní hrdina projde pár vagonů a Angelina narve žigula do vlaku (aby mohla přistoupit), dojede až někam do Alp? Nebo když Angelina krade toho žigula, se kterým předjede pendolino a pak do něj ještě zaparkuje, tak za ní běží okradenej chlápek s nadávkama jen proto, aby jí mohl zabouchnout kufr :-D
A jinak je to jak telenovela, nejdřív je hlavní hrdina blbej a bez otce, pak se najednou ukáže, že jeho otec byl skvělej, ale je mrtvej, a na konci je hlavní hrdina i jeho otec uplně nejlepší, i když jeden z nich je… mrtvej.
Jo, a Angelina je, teda byla, taky skvělá, i když mu na začátku lhala. Pro dobro věci, v kterou věřila, samozřejmě ;-)
Film neoceňuju jako kvalitní, ale přesně splnil účel. Pobavila jsem se a bavím se ještě zpětně. Jeden z nejlepších způsobů, jak si odpočinout od učení a starostí, že nevím, kolik let mi zbývá do operace kolen, i když moc už asi ne, a nezrušit se na celej další den.

Ohrožený druh

TU
Mám ráda Michal Horáčka. Líbí se mi, když se u písničky nemusím soustředit na melodii abych slyšela co možná nejméně z textu, protože se text a melodie doplňují. A hlavně, text má hlavu a patu, což není uplně častý jev.
Mimoto, že se mi to dobře poslouchá, se mi líbí Horáčkův přístup. Píseň zpívá člověk, kterému nejlépe sedne, který ji dokáže nejlépe (v Horáčkových očích, samosebou) interpretovat. Ať jde o profesionála nebo ne.
Člověk jako on, si může dovolit mít na CD neznámé zpěvačky, kterým přizvukují slavní zpěváci (např. Čechomor a Krajčo). Líbí se mi, že si dělá co chce, a líbí se mi i výsledek.

...

Někdy mívám pocit oddělení mozku od zbytku těla. Třeba když můj mozek usilovně zpracovává jednu větu, kterou někde tělo četlo nebo slyšelo. Větu, která není ničím zajímavá. Není zajímavá ani obsahem, ani formou.
Nebo když můj mozek strašně uvažuje nad tím, jak někdo může chtít moderovat společenské akce. Nevím, proč ho to tak trápí. Ale nedokážu mu pomoct, protože vážně netuším, jak někdo může chtít dělat takovouhle práci.
Někdy mívám taky pocit, že by můj mozek ono oddělení od těla rád dovedl k dokonalosti a chce mi vyskočit z hlavy. To bolí.
Stává se mi i taková zajímavá věc. Aniž bych požila jakoukoli drogu, vyjma kávy a čaje - bez toho nejsem schopná existovat, mám pocit, jako kdybych byla pod vlivem halucinogenů (sice nevím, jaký to je, být pod vlivem halucinogenů, teda skoro to nevím, ale takhle nějak si to představuju). Je to normální? Mě to nepřijde, ale už jsem se v tomhle párkrát sekla...

Dobrý Will Hunting

U tohohle filmu jsem fakt nepobrala hodnocení většiny lidí na mém oblíbeném (nikoli milovaném ;-) ) webu. Připadá mi to jako příliš okaté hraní na city diváka. Jak chudák geniální hoch k rozumu a samozřejmě i štěstí přišel.
Koukat se na to dá a dobře se u toho plete, vzhledem k tomu, že děj nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost ;-)
Jsem zmlsaná filmy s atmosférou (naposledy okouzlující In Bruges - musím se na to podívat ještě jednou bez pauzy na sušení miláčka noťáska) a taky filmy s hodnotnou, nové obzory otvírající myšlenkou (třeba Samsara).
A hru na city fakt nesnáším. Kdyby se aspoň pokusili to skrýt...
Jedno pozitivní překvapení tu ale bylo... Neměla jsem ráda Robina Williamse, ale tady mě hodně mile překvapil. Ošklivej fousatej psychiatr... skoro to působí roztomile :-)
Mimochodem... když ten film uváděli do kin, byla jsem ještě na střední a ten plakát ve mě vyvolával dojem, že Will je dřevorubec. Tak dřevorubec nebyl ani náhodou :-D

In Bruges

Nevím, proč je to v češtině s dvěma g.
Doporučení, které jsem dostala, posílám dál.

Nemám ráda multikina

Ne že bych něco měla proti pohodlným sedačkám, ale chroupání pop cornu mi zážitek z filmu nezpříjemňuje. Navíc mi to prostředí připadá dělaný na efekt (svítící umyvadla, například, kdo kdy viděl takovou blbost?) - jinými slovy o film tu jde už na posledním místě, zatímco o prachy až na prvním, což ve mě vyvolává divnej pocit.
V multikině jsem byla už potřetí, vždycky mám z těch svítících nesmyslů oči navrch hlavy. Tentokrát jsem vyrazila proto, že dávali v rámci specielní akce můj nejmilovanější Mechanický pomeranč.
Těšila jsem se na skvělý kinozvuk a velké plátno.
Skvělý kinozvuk se nekonal... nevím, jestli to nemůže být stářím filmu. Velké plátno... bylo sice větší než můj notebook, ale multi si představuju jinak... A co je mi to všechno platné, když film nepustili od začátku?
Celej zážitek zkazili. Jsem naštvaná a znechucená.
A jako "třešinky na dortu" jsem dostala hned dvě ponaučení ještě ten večer. S egoistou lze jít do kina (tam mlčí), ovšem ne na pivo po kině - ani na jedno malý. A mastný jídlo mi fakt nedělá dobře. Obzvlášť na noc.

Samsara

Myslela jsem, že to bude meditativní (čti roztahané) a uklidňující. Trefila jsem se napůl. Je to hrozně dlouhý a zdlouhavý.
Pokud chcete přemýšlet nad smyslem života a možná taky nad existencí jedince, klidně se podívejte. Minimálně Himaláje stojí za to. Miluju hory.
Ale všeobecně nedoporučuju, i když mě se to líbilo.

Cruel Intentions

Dost mi vrtalo hlavou, jestli jsem ve svých dvanácti vážně byla tak nekritická, že se mi líbil uplně blbej film - což byl můj dojem z dabované verze.
Tak dojem třiadvacetileté M. z Cruel Intensions: okopírovaná Frearsova verze. Sice daný do současnosti, ale jinak jsou z toho některý scény okopírovaný div ne doslovně.
Kopie skvělého úžasného filmu nemůže být uplně špatná, pokud ji nedělá naprostý diletant. Tudíž film není tak špatnej, a dokonce má svý silný neokopírovaný momenty. Ale pořád místo toho kluka, co si hraje na dospělýho, vidím nepřekonatelnýho Johna Malkoviche...


PS: Dabovaný verzi se vyhýbejte velkým obloukem, jinak si budete myslet, že jsem přišla o rozum, když píšu, že to není špatný!

Plodný den :-)

Dnes jsem učinila poznatků hned několik.
Bundy se vyrábí letní a zimní. Zimní jsou tlusté a tlustější. To znamená, že na podzim a na jaře buď opustím svůj styl, nebo mi bude zima, nebo mi bude vedro.
Vypadám jak zloděj. Ačkoli sekuriťák tvrdil, že to nemám brát osobně, když mi prohledával, tašku před odchodem z obchodu plného věciček s pípajícím čudlíkem. Jenže jak to teda mám brát?
Kafe se nedá filtrovat přes filtrační papír. Teda bez vlastnictví nálevky. Ale tento způsob přípravy kávy má ještě několik nevýhod, a tak jsem se rozhodla nálevku ani stojan s kruhem nepořizovat.
Smiřuji se raději s lógrem.

Zase se musím pochválit, páč to za mě nikdo neudělá ;-)

Dneska jsem na brigádě učinila poznatek. Seděla jsem vedle slečny, která skoro celý den rozebírala svůj soukromý život a své problémy. A já jsem si vzpomněla na sebe. Ráda bych napsala, že je to spoustu let, co jsem taková byla, ale není. Jsou to maximálně dva roky. Kam jsem přišla, tam jsem se zpovídala ze svýho těžkýho osudu. Samozřejmě jsem to filtrovala - každej nemusel a nemusí vědět, co jsem mívala pod kalhotama (nemyslím tím šokující odhalení ohledně mého pohlaví).
Fakt jsem šťastná, že se mi to postupně podařilo změnit, jestli ne úplně, tak částečně určitě ano (kalhotové tajemství i moji přílišnou sdílnost). Musela jsem být hrozná.


PS: Bez gratulování ke změně prosím, raději si oddechněte.

Zbouchnutá

Ne, já ne, řeč je o filmu.
Připadám si jak jedinej člověk na světě, kterýmu se ta věc nelíbí.
Nelíbí se mi, když někdo v každý větě řekne kurva a rozhodně mi to nepřipadá vtipný. Hulení mě taky nefascinuje. Jsem v tomhle dost out. A když si chlapi řikaj "zlato", tak to už je na mě fakt moc... Ale uplně nejvíc nejhorší je, když ty chlapi, co řikaj v každý větě minimálně jedno (ale radši dvě a víc) sprostých slov a oslovujou se zlato, začnou rozumovat o lásce - typický americký kecy o lásce a zodpovědnosti za dítě.
Vydržela jsem přes půlku a stačilo. Teď se z toho musím vypsat, aby to na mě nezanechalo následky. Tohle je už druhý film, co jsem v poslední době nedokoukala. Ten první byl Blonde and Blonder - od toho jsem ani nic nečekala, jen jsem byla zvědavá. A kupodivu mě to překvapilo. Bylo to o mnoho hloupější, než jsem čekala. Po pár minutách růžovýho ječení jsem se rozhodla netýrat se ;-)

____________________________________
Zbouchnutou jsem dokoukala. Typickej romantickej konec vyloudí úsměv na tváři, ale moje hodnocení se nemění.

Casino Royal

Nikdy jsem Bonda moc nemusela, ale taky jsem se u těch filmů snad nikdy vyloženě nenudila. Jenže týhle verzi chybí celé to kouzlo nesmyslnosti, nad kterou se člověk může pousmát, a nezbývá, než brát vážně příběh... Ne, že by byl uplně špatnej, ale... připadá mi jak třikrát nastavovaná kaše. Nejdřív honí teroristu, pak honí druhého teroristu, co má dokončit práci prvního, pak hraje karty, zamiluje se, hraje karty, zjistí, že je zamilovanej do mrchy, co ho podrazila, a pak se kvůli ní vykašle na kufr s penězma, protože i když byla mrcha, tak ho milovala... a nakonec se ukáže, že zas taková mrcha to nebyla :-D
Plus minimálně jedna dějová nesouvislost, na kterou jsem ale nepřišla já.
ČSFD

Nebezpečné známosti nebo Valmont?

Když mi bylo dvanáct, viděla jsem Velmi nebezpečné známosti - nejnovější verzi de Laclosovy knihy. Viděla jsem to v kině s titulky a byla uchvácena. Po letech, viděla jsem to v televizi dabované. Moje zklamání bylo neměřitelných rozměrů. Pořád nevím, jestli je to zklamání z naivity dvanáctileté skoropuberťačky nebo spíš z příšerného českého dabingu.
Kdysi jsem viděla i Nebezpečné známosti, které natočil Stephen Frears. Nádherné, až na tu děsnou ženskou, co hrála de Mertueil. Ne, že by hrála špatně, ale nějak se mi nelíbila. Žena, které důvěřuje celá Paříž, přece nemůže vypadat jako mrcha na první pohled. Musí působit nevinně.
Body získává režisér za představitele Valmontova. Do Johna Malkoviche jsem platonicky zamilovaná. Bez něj by film nebyl to, co je (aspoň pro mě).
A když začal kamarád (dříve známý jako EX) s tím, že se mu hrozně líbí Velmi nebezpečné známosti a ještě ke všemu si pořídil knížku, rozhodla jsem se, že bych si měla "doplnit vzdělání". A tak jsem shlédla i třetí z mně známých verzí. Formanova Valmonta. Hravé zobrazení života bohatých lidí, co se nudí. Dokonce je to jediný film, ve kterém jsem viděla Colina Firtha i jinak, než jako toporného suchara. A líbil se mi tak. Jen Annette Bening mě tím svým úsměvem na konci začínala dohánět k šílenství (ale to dělají i někteří lidé v mém okolí).
Nechci tvrdit, která z těch verzí (krom té nejnovější, protože u té převládá pocit zklamání) je lepší. Nedokážu říct, co se mi líbí víc. Líbí se mi obojí. Jeden profesor dějepisu na gymplu ve mě vyvolal dojem, že život u dvora byl hravý a nenucený. Na druhou stranu, lidé mají tendenci si problémy vytvářet tím, že berou vážně malichernosti, chybí-li jim skutečné starosti. Mohlo to tedy být dramatické a zničující, jako ve Frearsově verzi. Obojí má něco do sebe. A obojí se mi líbí. Ačkoli je pravda, že Formanova verze pro samou hravost hodně ubírá na příběhu i jeho smyslu.
Ale až Valmont mě postrčil k tomu, abych si chtěla přečíst knihu. I když román v dopisech je forma, která mě neláká.

Eragon

Tak už jsem ten hit taky viděla. Když jsem marod a nudím se, tak sleduju cokoli, je-li to nenáročné. Eragon je velmi nenáročný a myšlenkyprostý. Klasické schéma mladého hrdiny, co si strašně věří i když na to nemá, a na konci filmu je to jeho přehnané sebevědomí důvodem happy endu.
Nemám tyhle hrdiny ráda. A nemám ráda americká schémata, ze kterých na mě čiší snaha potěšit diváka. Tenhle film je jich plný.
Na druhou stranu - koukat se na to dá, chvílema jsem vážně byla napjatá a Eragonovi jsem fandila hlavně kvůli sympatické dračici, i když mě iritovalo její peří na křídlech (já vím, že ptáci se vyvinuli z plazů, ale k drakovi se peří prostě NEHODÍ).

Sekretářka

odkaz na čsfd
Nějak nejsem schopná říct, co si o tom myslím. Na začátku mě uplně šokovalo, jak Maggie Gyllenhaal hraje sebepoškozující se. Jak kdybych tam byla já. Skoro mě to rozbrečelo. Přitom u romantických komedií se má brečet až na konci, když všichni překonají veškeré útrapy a jsou konečně šťastní.
Rozhodně to není špatnej film. A je úžasně zahranej. Ale... hodnotit "objektivně" něco, co člověka znervózňuje, je hrozně těžký.
Rozhodně film doporučuju, kdyby nic jinýho, tak pro zajímavost :-)

Moje nová orchidej

Musím udržet mozek v činnosti. Mít o něco zájem. Třeba se celý dny učit, ale myslet, potlačovat pocity. Podporovat zbytky dobrých pocitů. Hlavně se nezačít hroutit. Nepřestat komunikovat s okolím.
Dobrá motivace ke koupi kytky za tři kila, i když člověk šetří na postel a má kytek tři zadky, takže už neví, kam je dávat, ne?
Ale orchidej ještě žádnou nemám. Teda už mám :-) Ve školní botanický zahradě byla výstava, tak jsem se poradila s odbornicí a zakoupila nenáročnou kytku, která ovšem vyžaduje světlo a nesnáší "fajrující" topení. Trochu problém, když mám v pokoji jediný okno a u toho okna je jediný topení. Skončila tedy na mém psacím stole a jsem zvědavá, jak dlouho mi bude trvat, než ji shodím, umačkám, nebo jinak zničím...


PS: Chtěla jsem vložit ilustrační obrázek, ale jediné foto můžu stvořit mobilem - to by ste toho mnoho neviděli. Takže... aby tento příspěvek hezky vypadal... vkládám cizí obrázek, odsud.
Moje je světle žlutá s růžovýma tečičkama.

___________________________
po pár dnech: Viděla jsem v květinářství "svou" orchidej. Byla za 850,- a ještě vypadala, že se jí tam nedaří uplně nejlíp (překvapivě, když tam neměli jediný okno). Ale prostě... koupila jsem fakt dost dobře :-)

Prostě jsem měla štěstí

Štěstí mě potkalo co se týče nálezce mého ISICa. Dnes se mi totiž dostalo dalšího důkazu, že slušnost není samozřejmostí.
Byla jsem v obchodě s oblečením, ve frontě u poklady, čekala, až si paní přede mnou posbírá věci, než se tam taky nacpu. Mezitím si přede mě vlezla další ženská, prohlížet si čepice - to jsem brala a udělala jí prostor. Když odešla, dál jsem čekala, abych zjistila, že obešla paní stojící u pokladny a nacpala se tam s právě vybranou čepicí.
Ani nevím, co mě to napadlo, normálně si nechávám srát na hlavu, ozvala jsem se slušně, že jsem tam byla dřív. Ještě jsem si chtěla koupit jídlo a dát na privátě kafe, než půjdu na tělocvik a asi jsem byla nervózní. Dozvěděla jsem se, že si toho nevšimla - měla tak kamený a tvrdý výraz, že jsem měla pocit, jak kdybych předběhla já ji. Rozhodně to udělala vědomě. Pak mi tam začala vykládat ještě něco o vedlejší pokladně, kde se ozvala paní, že tam je ve frontě zas ona. A taky jsem se dozvěděla, že ONA rozhodně nespěchá. Nepříjemná ženská, neřešila jsem to.
Ale když jsem platila, tak jsem měla pocit, jako by na mě ta prodavačka schválně byla nepříjemná, když si tak vyskakuju na starší. Platila jsem kartou a je běžné, že pokladní řekne, co má člověk udělat. Tentokrát jsem si na to musela přijít sama a kartu jsem si vyndala sama, když povýšeně kývla hlavou směrem ke stroječku a tvářila se, že jsem uplně blbá. Měla jsem chuť jí ty věci hodit na hlavu a jít pryč.
Zase jednou za všechno můžu já.

Všichni lidi nejsou uplně špatní...

Včera mi přišel z rektorátu mail, že mají mojí ISIC kartu. Nechápala jsem o co jde, myslela jsem, že to má souvislost s přelepkou, kterou už mám víc než 14 dní zaplacenou a nejsem schopná si ji vyzvednout. Mrkla jsem do peněženky... a zjistila, že tam ISIC není, že jde asi vážně přímo o kartu a ta teď leží někde na rektorátě, kam ji dobrotivý nálezce zanesl. Ani jsem se nestihla stresovat :-) Ta karta je moje jídlo v menze, můj tisk protokolů, můj vstup do školy a některých učeben a určitě má ještě nějaký funkce, který jsem zatím neobjevila :-D
Jsem fakt mimo poslední dobou. Asi bych se měla pořádně vyspat.

Vier Minuten

Tohle jsem si stáhla na doporučení, bez toho, abych zkoumala, o čem film je. Fakt, že je to film německých autorů a i přesto se dotyčnému kamarádovi, který nesnáší Němce, líbil, pro mě byl dostatečným doporučením.
První půlku jsem si říkala, že film není špatnej, ale nesedí mi. Ale asi jsem si to jen pustila ve špatnou dobu. Na ten zvláštní mix lidí, ve kterých je v každém něco dobrého a něco příšerného, člověk musí mít klid a správnou náladu. Příběh není světoborný, vlastně se dá v různých obměnách a podobách (samozřejmě mnohem zjednodušenější) najít jako hlavní téma většiny romantických komedií (teda, hned po lásce), ale způsob podání a odkrývání dalších témat, zákoutí duše hlavních hrdinů - to je děsně zajímavý a snad i originální.

Když se daří...

Tak jsem si v České spořitelně zařídila Servis 24. Ne že bych ho potřebovala, ale pozvali si mě a řekli, že si mám vybrat z nějakejch výhod. Byla tam moje známá, tak jsem mimochodem zjistila, že osobním účtem ušetřím, ale kdybych nebyla líná huba a zjistila si, že k předělání účtu zpátky na studentský mi stačí potvrzení o studiu, ušetřím mnohem víc. Ale než se mi podaří v Brně na bytě nezapomenout potvrzení o studiu, vybrala jsem si "výhody" osobního účtu. A ne, že bych ho potřebovala, ale internetové bankovnictví se jednou ročně hodí, tak jsem si ho dala taky, když to pro mě neznamenalo peníze navíc.
Přišly mi hesla, já je týden nosila v chytrém notýsku a dnes jsem se rozhodla, že bych s tím mohla něco udělat. A tak jsem udělala a účet zablokovala.
PS pro J.: Už víš, proč je mi líto peněz za něco, co nepotřebuju a ještě se s tím jen trápím?

Modernistka Virginia Woolfová - pro potěšení z četby

Ač by se podle nadpisu mohlo zdát, že tu hodlám dělat reklamu své oblíbené autorce, dneska doporučovat nebudu. Mám pro tuhle schozofreničku, která ukončila svůj život v proudu řeky, zvláštní slabost. V českých luzích a hájích není příliš známá a čtená. Její díla jsem začala vídat v knihkupectví vlastně až po tom, co Michael Cunningham napsal Hodiny a Stephen Daldry podle knihy natočil velmi úspěšný film.
Komerčně se musí využít všechno a vlastně i já jsem podlehla Nicole Kidman, která ve filmu hrála Virginii Woolfovou, a přečetla si Paní Dallowayovou. Ta se mi bezvýhradně líbila. Ne kvůli příběhu, ale kvůli pocitům, které jsem měla při čtení.
Jákobův pokoj, který jsem právě dočetla, pro mě byl o něco složitější. Jákob Flenders prostě dospívá a jelikož autorka použila novou výrazovou metodu "proudu vědomí", jak jsem se dočetla na přebalu, nebylo chvílemi vůbec jednoduchý sledovat, co čtu.
V knihách od Woolfové není děj příliš výrazný, jsou hlavně popisné. Ale ty popisy jsou tak úžasně výstižné a reálné i pro dnešní dobu! Ne, já nemám ráda popisy, ale kvůli Woolfové dělám výjimku a čtu ji kvůli jejímu stylu psaní, nikoli kvůli příběhu. Myšlenky má taky úžasný, ale půlku jich nestíhám sledovat, přiznávám se a stydím.
____________________
Jedna poznámečka na konec: Tohle není knížka pro každého. Setkala jsem se zatím jen s jedním člověkem, který Woolfovou zkusil číst a do smrti na to nezapomene, protože to prý byla hrůza. Proto nedoporučuji.

Kinozážitek

Konečně! Konečně jsem viděla Temnýho rytíře v kině! A chci znova. Ještě ani neskončily závěrečný titulky a chtěla jsem to pustit znova.
Ne, ten film nemá žádnou velkou filozofickou myšlenku (i když... Joker: Batman completes me...), dokonce ani ten příběh pro mě není tak důležitej, i když si zpětně uvědomuju, jak je vymakanej, ale má uplně fenomenální atmosféru a ještě fenomenálnějšího Heatha Ledgera. Mohla bych se koukat pořád a pořád a pořád dokola a... jo, omrzelo by mě to, kdybych to viděla 3 x denně, ale chvilku by to trvalo.
Ledger si film ukradl pro sebe a je věčná škoda, že už to s žádným filmem neudělá.

Spalovač mrtvol

Úžasné psychologické drama. Rozhodně bych to nenazývala hororem a zařazení mezi komedie, které jsem objevila na čsfd, je už hodně mimo, podle mě. Ale třeba jsem to jen nepochopila.
Dneska budu zase pomlouvat bývalou češtinářku. Vyvolala ve mě dojem, že ve filmu Hrušínský oslovuje svou ženu "Něžná" a spaluje své blízké. Tak jsem furt čekala, kdy s tím spalováním začne, a ono se tam zatím odehrálo drama přeměny divného, ale ne nebezpečného člověka v přívržence nacismu, který je ochoten pro Říši i odstranit milovanou manželku a děti.
Krásná ukázka, že zneužít se dá skutečně jakákoli myšlenka, pokud se "dobře" zkreslí.
Pan Kopfrkingl si představoval, že mrtví jsou zachraňováni před utrpením tohoto života. Poučen z knížky o Tibetu, že duše z těla odejde a převtělí se, chtěl spasit své blízké. Zachránit je před utrpením.
Jsem na češtinářku naštvaná, kdyby mě nemystifikovala a já nečekala od filmu krutý horor, nemusela jsem první půlku pročekat. Mohla jsem tušit, že děj bude na začátku nenápadný, jak už to se změnami v lidském myšlení chodí.
PS: Filmu po technický stránce vůbec nerozumím (ne že by to po teoretický stránce bylo lepší), ale nejde si nevšimnout skvělýho střihu. Návaznost jednotlivých scén je fenomenální.
PS2: Jo, stydím se za to, že jsem to viděla až teď. Jenže já a televizní program nejsme kamarádi, tak jsem musela počkat, až to budu mít na DVD nosiči ;-)

Temný rytíř

Jako malá jsem Batmana měla ráda, ale ti zločinci mě děsili. To se nezměnilo ani s Temným rytířem. Bohužel jsem si to stáhla, ve špatné kvalitě, natočené kamerou v kině. Na začátku u toho ten natáčející chroupal pop corn... Ale i když jsem z toho měla minimum, musím chválit. A možná půjdu do kina. I když sama. Poslední dobou musím všechno dělat sama.
Jak všude píšou, že Heath Ledger je v tomhle filmu fenomenální (mě si získal už Zkrocenou horou), tak nelžou. Jestli měl po tomhle filmu deprese, kvůli kterým se zabil... chvíli jsem měla pocit, že to chápu.
Why are you so serious?

Hvězdný prach

ČSFD
Ke shlédnutí on-line ve slušné kvalitě TU
Úžasné. Zbožňuju snový svět a reálné postavy v knížkách Neila Gaimanna. Nemyslela jsem si, že se autorovi povede tu snovost vystihnout. Ale povedlo se. Tuhle knížku jsem sice nečetla, ale když otec hlavního hrdiny poprvé vkročil za zeď, měla jsem uplně stejný pocit, jako když se hrdina z Nikdykde dostal do toho druhého světa (kurňa, už jsem to zapomněla, musím si to znova přečíst).
A jako bonus, který v knížce chybí, si tu herecký esa užívaj svý role a je vidět, že se během natáčení asi dost dobře bavili.
Někomu to může připadat jako naivní vyprávěnka, ale je vážně tak důležitý, jestli má film hlubokou myšlenku, když má člověk po skouknutí báječnej pocit?

Vydělávám svým tělem

Líbí se mi ta formulace. Taková krásně skandální.
Dnes jsem byla prodat svou krevní plazmu. Jako člověk, kterej má hrůzu z bolesti způsobené druhou osobou, jsem málem umřela strachy a během hodiny, co jsem pouze ležela a občas mačkala gumový míček, jsem se zpotila jak kdybych běžela maraton.
Vždycky jsem si přála darovat krev, ale kvůli práškům to nešlo. Teď už antidepresiva neberu, a místo, abych šla krev dávat, její část prodávám. Uklidňuje mě, že české nemocnice tím netrpí, protože plazma jde do USA na výrobu léků.
Samotný odběr je nepříjemný, snažila jsem se číst detektivku, hodně napínavou, ale moc mi to nešlo. Nechápu, jak se u toho ostatní můžou tvářit tak nezúčastneně. Ale pravda je, že bolest jsem pocítila minimální.
Prostředí profesionální, příjemné a evidentně sterilní. Všechny hadičky jsou na jedno použití a před vpichem se vydezinfikujete sami mýdlem a pak provede dezinfekci ještě jednou sestra.
Celkový dojem mám dobrý. Myslela jsem, že prodat část svého těla bude divný, ale buď jsem otupělá a uvědomím si to později, že moje bílkoviny budou někde za chvíli cestovat (a pomáhat), a nebo je mi to vážně jedno.

Finding Neverland

odkaz na ČSFD
Kouzelné, hravé... Ke shlédnutí mě inspiroval fakt, že film vyšel v edici časopisu Reflex. A nelituji. Nejde tu o žádné závažné téma, není tu žádná krev ani roztrhaná lidská těla. Příběh je vlastně dost primitivní a založený na skutečnosti (což mě dokáže spolehlivě odradit). Vlastně tam jde od začátku jen o tu krásu a dojem. Ale nijak to neruší. Vlastně mě to vtáhlo a já nic neřešila.
Depp s indiánskou čelenkou a dřevěnou kachničkou v podpaží na mě udělal dojem :-)

Kvaska

Na ČSFD píší, že Kvaska je komedie. Já jsem se u toho sice ani jednou nezasmála - to je u mě normální, ale tentokrát jsem tam ani neviděla nic, čemu by se dalo/mělo smát. Krom toho, že logika se občas poděla neznámo kam.
Příběh je v podstatě nezajímavá vyprávěnka o tom, jak chudák hodý hoch, který musel krást, aby měli s mámou co jíst, ke štěstí vlastní snahou přišel. Obvyklé Landovo téma poslední doby - když něco opravdu chceš a něco pro to děláš, tak to získáš. Souhlasím s ním, ale vadí mi jeho spasitelskej výraz: "dělejte to podle mě a budete šťastný". Je to dost spolehlivá cesta, jak ovlivnit lidi. Možná to myslí opravdu tak dobře jak se tváří. Ale mě to prostě připomíná některý diktátorský vůdce z minulosti. I když je pravda, že vůdci slibovali, co pro lidi všechno udělaj, aby měli život snazší, což Landa nedělá. Od toho tu máme Paroubka :-)
PS: I přes ty všechny zápory se na to kouká celkem pěkně.

Medvídek

Po dlouhý době český film, který se mi vyloženě líbil. O lidech a jejich lžích. Dokonce se mi trefil do nálady a rozpoložení. Zrovna mám trošku problém nebrat vážně některý plány, který se tvářej vážně míněné, ale jejich autor má jen plnou hubu keců, že ho štve, že to nevychází, i když to vypadá spíš tak, že to vypouští z hlavy do 5 vteřin od konce konverzace. Narozdíl ode mě.
Je to nepříjemný, strašně nepříjemný. Ale "slíbila" jsem neřešit to.

Tajnosti

Zajímavý svým obsahem ovšem zpracování je takový emočně nevýrazný - prostě Alice Nellis. Jsou tam sice lepší momenty, ale je to film, na kterej člověk rychle zapomene. I když nevím, jak to bude se mnou, některý momenty (např. Iva Bittová budí v noci Rodena) ve mě vyvolávají bolavý vzpomínky.
Ale ne, mám strašně moc plánů, takže rychle zapomenu na film i na bolavé vzpomínky. Budu optimistka, aspoň jednou :-)

Sedm samurajů

Něco tomu chybělo. Ale nejspíš jen proto, že nejsem schopná najít si na tak dlouhý film čas a kouknout na to vcelku. Ale líbilo se mi to - dokonce si to hodlám vypálit :-)
Když jsem zjistila, že Sedm statečných bylo natočeno podle tohoto filmu, lehce jsem se zděsila, protože nesnáším westerny a tudíž mě nebere ani Sedm statečných. Ale už jsem to měla staženo, tak jsem plna očekávání pustila film.
Řekla bych, že je to hodně zdlouhavé, občas pro Evropana mírně nepochopitelné, možná... ale já to brala spíš jako zajímavost. Nenudila jsem se ani chvilku z těch 3 hodin. Málokterý 50 let starý film je tak koukatelný.
Nejhorší je, že nedokážu říct, co konkrétně se mi na tom líbilo a co ne... Asi jsem "odsouzena" k dalšímu shlédnutí :-)

Václav

První dojem: Trojanův výkon není špatnej, ale retarda mu nevěřím. Občas se mu podaří retardovaně zatvářit, ale jinak dělá blbosti a tváří se inteligentně.
Druhý dojem: Větší část filmu je o tom, jak je Václav pro normální život nepoužitelnej. Někde jsem četla, že je to vtipné, nebo aspoń úsměvné. Já (asi za to může moje snížená citlivost na vtipy) se moc nebavila. Byla to nuda. Všechno se stalo v poslední půlhodině.
Třetí dojem: Nevím, jestli mám film zcela zatratit, nebo se pokusit najít to dobré v podobě skvělých hereckých výkonů (Trojan pro mě bohužel jen dobrý). Ale jedním jsem si jistá - nechápu, jak z tohohle může bejt někdo nadšenej.

Alkohol, metla lidstva

Vždycky jsem byla přesvědčená, že po alkoholu se cítím blbě, jelikož udělám nějaký průser/trapas. Není to pravda. Po alkoholu - zejména druhý den, když vystřízlivím - mám neskutečnou touhu se zabít. Nebo aspoň poškodit se.
Alkohol u mě už do smrti bude původce negativních pocitů, asi....
Připadám si hrozně divně - pořád se lidem okolo mě zdá něco vtipné a mě ne. Nedokážu pořádně ocenit ničí bláznivé nápady a cítím se jak kdyby mě kus chybělo, když se všichni smějí a já dělám, že mi to taky přijde vtipný - a není to tím, že bych vtip nepochopila.
Pořád je se mnou něco špatně, možná ne špatně, ale jinak...

Na východ od ráje

Tak tahle knížka, ač mi autora "profesorka" na češtinu zhnusila ještě než jsem od něj něco četla, mi nejde z hlavy už pěkně dlouho.
Asi 100 let starý text, a přitom tak současný... Na začátku je to vlastně jen čtivá knížka, ale ten závěr - s očima navrch hlavy jsem četla o sobě a svých problémech, který jsem měla v mládí.
Samozřejmě jsem se poznala v tom klukovi, kterého "profesorka" označila za toho špatného. Což je samozřejmě blbost (i kdybych se v něm nepoznala) - oba z bratrů měli své dobré a špatné vlastnosti, jenže na tom "hodném" to nebylo nijak zvlášť vidět... autor je naznačil vlastně až na konci. Jenže to by se čtenář musel zamyslet a udělat si názor, což po té ženské nikdo nemůže chtít.

Memento

Jsem u vytržení. Film mám v počítači už minimálně půl roku, možná déle. Strašně mě nelákal, nechtělo se mi do něj a uvažovala jsem o smazání. Po shlédnutí jsem si jistá tím, že to chci a potřebuju vidět ještě aspoň jednou. Abych si střípky poskládala dohromady, a abych znova vychutnala atmosféru...
Jen mi není jasný, kde vzal hlavní hrdina to tělo, když vůbec nemakal...
Taky mám zvláštní pocit, jako kdyby se mě to skládání reality taky týkalo. Jako kdybych taky nikdy nemohla vědět, na čem jsem, nemohla věřit svým vzpomínkám, které se časem různě deformují, a někdy už deformované vznikají špatným pochopením.
Prej ze sebe magora jen dělám, že si to namlouvám... Je to možný, že se nijak zvlášť neliším od ostatních. Nedovedu to posoudit a mám v tom zmatek. Ale je dobře, když mým úvahám dá čas od času někdo takovouhle facku. Nutí mě to přehodnocovat a přizpůsobovat se novým skutečnostem.
Oficiálně už vlastně magor nejsem, až na ten neuroticismus. Jenže neurotiků je v populaci hodně moc a většina z nich to ani neví. Možná bych se měla řadit mezi normální lidi, ale upřímně - moc se mi mezi ně nechce. Když se podívám na ten průměr okolo sebe... stát mimo je lepší. Člověk si může namlouvat, že je lepší, schopnější, protože se musí víc překonávat. Ale když tohle dělá, tak sám sebe sráží a veškerou svou snahu o vyrovnání se s poruchou tím zbavuje jakékoli ceny a možná i smyslu. Protože ta snaha je stejně důležitá jen pro něj. Jen jemu to pomůže a jen on se může ocenit za to, co pro sebe udělal. Ostatním to může být ukradený, jestli se trápí hodně nebo málo, natož co s tím dělá. Obdiv si zaslouží až ten, co navzdory svému trápení udělá něco pro ostatní.

Putování tučňáků

Bylo to pro mě zklamání. Esteticky velmi krásné, ale bohužel dělané hodně na efekt. To já nemám ráda. A ten komentář mě dost iritoval... možná že v originále by zněl líp, ale ty kecy jsou děsný.
Viděla jsem na toto téma dokument, na kterým bylo vidět nadšení vědců/autorů - nedá se to srovnávat, ale oslovilo mě to mnohem víc.
Přes to všechno, Putování má bod za nápad a své diváky si nepochybně najde, tudíž můžu doporučit.

V for Vendetta

Nelze než doporučit... Podruhé jsem brečela ještě víc než poprvé. Myšlenka jednoduchá, ale úžasně spracovaná... až na pár drobných detailů kvůli efektu, což by se dalo odpustit, vzhledem k tomu, co předvádí ostatní filmaři pokoušející se o myšlenku a filozofično.
S odstupem mi film opět bude připadat plný nedokonalostí a zjednodušení... vím to, už to tak bylo po prvním shlédnutí. Ale minimálně obraz, zvuk a atmosféra jsou krásný... I když je to hlavně o V a Evey, ne o totalitním státě, takže účel to až tak neplní, pokud budeme za účel považovat sdělení myšlenky a ne vysoké tržby. Na druhou stranu, když se člověk zamyslet chce, najde se tu spousta podnětů. Když já nemám sílu ani na to, abych dodržela pravidla pravopisu... :-( Tímto se omlouvám za všechno, co jsem neobjevila (nejen v tomto příspěvku).

Bestiář

Věděla jsem, že to nemůže být dobrý. Četla jsem kdysi knížku. Strašně mě šokovala popisem některých situací, takže jsem vůbec nepochopila děj... A působila na mě divně a negativně.
Film je naopak velmi velmi poetický, teda když nebudete poslouchat dialogy... Hudba je moc pěkná, i když neoriginální. Už jsem někde něco podobnýho slyšela, jen nevím kde.
Postavy jsou tak divný a neuvěřitelný... když se někdo chová divně, ale má to jeho chování návaznost, tak to beru, ale v tom filmu je to spíš jak autorka chtěla bez ohledu na to, jak je to pravděpodobný. A herci? Tragédie. Obstojně tam hraje snad akorát Čvančarová a Hádek, který jsou tam minimálně, jinak je to jak ochotnický představení. A proč tam mluví Roden tak divně?
Prvních 10 minut jsem byla příjemně překvapená.... bohužel pak už úroveň filmu stále jen a jen klesala. V půlce jsem si řikala, jestli neztrácím čas, ale odhodlaně jsem dokoukala, protože jsem se rozhodla, že na tenhle film si udělám vlastní názor. Naprosto zbytečně, je to horší než jsem čekala.

Penelope

Překytičkovaná romantika. Vůbec se mi nelíbilo barevný vyladění filmu, hnusný, těžký, chvílema příšerně divně barevný (hlavně pokoj Penelope - zadusila bych se v něm). Děj silně nenáročnej včetně "překvapivě" špatně pochopený kletby. Ale... i přes to všechno to má svý kouzlo. I když to kouzlo je možná právě v nenáročnosti. Pro pauzu od učení je to ideální. Ale víckrát než jednou bych se na to nekoukala.
Nemám ráda, když je celý film o neštěstí všech zúčastněných a pak se všechno vyřeší během 15 minut. To, že všechno nereálně dobře dopadne, je celkem fajn, ale že se všechno vyřeší mávnutím proutku.... tu část snění nemám ráda. A autor to prostě trochu přepískl.
PS: S prasečím nosem vypadala Penelope líp - tak nějak zajímavějc...

Na pokraji slávy

V originále Almost famous, což zní mnohem líp. Českej překlad je trapnej. Na čsfd se píše toto.
Není to náročnej film s myšlenkou, která vás zaměstná ještě na dva dny... ten konec je pro změnu až trapně dobrej a všichni jsou nakonec spokojení. Ale film má atmosféru. Skvělá hudba, skvělá atmosféra... Bylo to příjemný překvapení, který jsem sušila v compu už pár týdnů a pořád se mi do toho nechtělo, zbytečně. Můžu jen doporučit...

Nový začátek

Jo, jsem grafomanka... Zakládám už třetí blog.
Jeden jsem smazala, největší vinu na tom měla nešťastná láska a moje unáhlenost, asi...
Během psaní druhého blogu se vyřešil můj životní problém - a nějak zázračně i spousta dalších. A tak jsem se rozhodla tuhle svou životní kapitolu uzavřít. Jenže psaní mě baví. Miluju komentáře, i když mi je skoro nikdo nepíše :-)
Ale nový život znamená i nový přístup, a tak už to nebude o mě a mých problémech, ale o mých radostech - knížkách a filmech. Nechci si psát nějaký kulturní deník nebo něco - je to na nic - ale mám potřebu vyjadřovat svý názory a pokud možno rozproudit debatu...
Můj nový blog je tudíž spojením příjemného s příjemným :-D Vítejte u Medůzky grafomanky!