Chraňme muže

Iritující antifeministický počin Věry Noskové. Takřka adorování mužů za jejich zásluhy a odesílání žen k plotně, ačkoli autorka připouští výjimky pro lékařky, vědkyně a další záslužná povolání. Nezapomíná však podotknout, že ženy nejsou na vysokých pozicích majoritně úspěšné. Je otázkou, jestli je spíše kvůli stereotypu odesílajícímu ženu k plotně, nebo protože k tomu nemají dostatečnou vůli. Třeba nestačí dát ženám volební právo a možnost studovat, třeba je potřeba mnoho let k tomu, aby se prosadily.
Irituje mě, že jde autorka příkladem v tom, jak se máme chovat k mužům, ačkoli je zjevné, že její vztah k ženám a potažmo mužům, je silně deformován rodinným prostředím, ze kterého pochází. Nikdo není neomylný a pokud nás chce poučovat, měl by tu skutečnost připustit.
Celá knížka působí rozumným dojmem, autorka je evidentně inteligentní žena, ale na celou věc se dívá jednostranně, přináší důkazy pro svá tvrzení a jestli někde pochybuje, tak nijak zásadně ani zapamatovatelně.
Nejsem radikální feministka, chtěla bych doma chlapa, co bude chlap, uznávám určitou míru rozdělení rolí a prací na mužské a ženské, ale vadí mi, když mi někdo tvrdí, že bych měla pečovat o rodinu a nechat chlapa, ať řídí civilizaci. Jsem šťastná, že se můžu svobodně rozhodnout o tom, co budu dělat a jak to budu dělat. Jsem z těch, které plánují kariéru, nikoli rodinu.

Kluk v pruhovaném pyžamu

Něco jako špatný nápad jak se zrelaxovat dobrým filmem.
Dost často se vám stane, že si někde přečtete, jak měl vedoucí důstojník německýho koncentráku rodinu v poblíž postaveném baráku, jak jim tam pomáhali vězni, děti si hrály a jak tam byli vlastně spokojeni a všem všechno přišlo normální. Tohle je poprvé, co jsem viděla pohled z druhé strany, dětskýma očima. Konec byl možná až zbytečně moc drsnej, ale kontrast s tím, v jaké iluzi žil malý hlavní hrdina, to byl velkej. A taky pěkná ukázka, jak občas funguje rodičovské ochraňování před realitou.
Jen mi připadá zvláštní, jak velkej kus plotu tam nikdo nehlídal, že měli kluci klídek :-)

1984

Všichni to "znají", ale málokdo tu knížku četl. A přitom je to výbornej román. I když jsem měla představu, o čem se chystám číst, bylo to jak kdyby mi někdo vystřelil mozek z hlavy. A rozuzlení... tam jsem přišla o zbytky :-)
Navíc mi to otevřelo oči, co se týče nedávné minulosti. Člověk to sice nezažil, ale myslí si, že ví... fronty na maso, na banány, toaleťák pomalu na příděl, nemožnost koupit si normální oblečení... ale to jsou jen takový drobnosti, který o atmosféře doby neřeknou to podstatný. O všudypřítomnym strachu se odnikud nedozvíte.
Mám pocit, že mi už do smrti bude v hlavě strašit otázka, jestli to bylo uplně takový jako v knížce, nebo jestli to bylo mírnější.

Juno

Vzhledem k tématu filmu, jsem se rozhodla, že nebudu nic očekávat a nechám se překvapit. Hodnocení ostatních filmových maniaků mně občas uvádí v úžas, ale ne zas tak často, abych si nemohla nechat něco doporučit.
Juno jsem shlédla s obavami. A byla jsem příjemně překvapená. Lehkost a nadsázka, jaké jsem rozhodně nečekala, mě potěšily. I když... aspoň náznak, že to tam někdo bere vážně, by možná neuškodil ;) Ne, je to příjemný, lehký film pro diváka unaveného všudypřítomnou moudrostí a vážností jako stvořený.

Návrat medůzky

Takže, jakožto naprosto normální a kozistentní osobnost (s fragmentovaným myšlením, jak jsem se nedávno dozvěděla) jsem se rozhodla opět zprovoznit a odkrýt svůj nečtený blog. Profiltrovala jsem příliš osobní příspěvky a mám nejnovější předsevzetí... psát o filmech a knížkách, protože to tu bylo teprv jednou ;)
Nějaká moje část se asi nudí... Zvláštní, zbytek mýho já naříká, že nestíhá a to hlavně kvůli tomu, že se nedokáže soustředit na to, na co se soustředit potřebuje.