Karamazovi

Myslela jsem si, že by to sálo za vidění, když to bylo nové, ale zapomněla jsem na to, protože současná česká kinematografie stojí za... víte co. O to větší šok to je. Takový emoce a atmosféra!
Nebýt Larryho, tak se na to nikdy nepodívám. Jsem ráda, že mi to připomněl.

Norské dřevo - Haruki Murakami

Od poslední zkoušky jsem toho přečetla a viděla hodně. Filmy už si skoro ani nepamatuji, většina nestojí za zmínku. Knížky zrovna tak.
Irving - Until I Find You mě už spíš znechucuje. Všechny knížky mají hlavního hrdinu podobně ujetýho. Sice mě příběh vždycky zaujme, dobře se to čte, člověk tam chvílemi vidí sebe a své problémy (v těch nesexuálních částech), ale celkové vyznění je vždycky stejné. To už mě nudí. Tahle knížka má přes tisíc stran, což je její plus. Mám ráda tlusté knížky. Mám pak pocit, že hlavního hrdinu dobře znám a to se mi líbí. Ale tuhle knihu bych asi jen tak nedočetla, kdybych neonemocněla kdesi v horách, kde jsem neměla jinou možnost, než si číst a spát.
Taky jsem četla cosi o ženách v Afgháistánu. Nemám ráda takovýhle knížky, kde si člověk přes drastičnost příběhu ani nestihne všimnout, jestli je to kvalitní nebo ne. Sama bych si to nevybrala, ale co dělat na horách, když jsem přečetla Irvinga a nic jinýho nebylo k dispozici.
Dokonce jsem už doma podlehla doporučení, ačkoli to dělám velmi nerada - bývám z 90% zklamána. Přečetla jsem si Madisonské mosty (Robert James Waller). Znám film, nic moc jsem nečekala, ale bylo to tenké a když je ten blbej Valentýn a všudypřítomné reklamy mě mučí připomínáním mého stavu, tak jsem si chtěla nějakou tu lásku aspoň představovat při čtení knížky. Ale nějak to na mě nezapůsobilo. Asi jsem citově vyprahlá. Konec byl nechutně rozvleklej, nekonečný zdůrazňování toho, jak ti dva trpěli a jakou oběť vykonali. To nesnáším. Uplně to pokazilo celkovej dojem, protože o předtím bylo celkem hezký.
Ale jedna knížka mě uplně dostala. Nejaponský příběh japonskýho spisovatele. Norské dřevo. Nebýt japonských jmen, nepoznám, že je to z Japonska. Kdyby neměl hlavní hrdina penis, tak to klidně mohlo být o mě. Chtěla jsem si od něj něco přečíst už docela dlouho, tušila jsem, že by se mi to mohlo líbit, ale netušila jsem, že tak moc. Zcela výjimečně jsem in a jdu se středním proudem. Tohle rozhodně doporučuju. Není to náročné na čtení, ale není to žádný tupý příběh. Vyvolává úsměv i "depresi" (ty uvozovky jsou důležitý).

Taky jsem byla na výstavě "filmů" Andyho Warhola. Připadala jsem si děsně intelektuálně, tak se musím pochlubit i tady :-) Líbilo se mi, že na zdech viselo něco, co vypadalo jako krásné černobílé fotky, ale hýbalo se to. Jako pohyblivý obraz to působí moc hezky, ale jako film... no, nevím. Umění nerozumím, tak bych to asi neměla hodnotit, ale co je skvělýho na 5 hodinovým záběru svítícího baráku (Empire state building), kde se občas objeví filmový šum, ale jinak se nic nehne?

PS: Norské dřevo je taky trochu ujetý (i sexuálně), ale docela mile