WALL-E

Asi nemám dostatečně vyvinutej smysl pro roztomilou hloupost. Připadá mi to hrozně dlouhý a nezáživný. Kdyby to trvalo jen půl hodiny, možná by se mi to líbilo.
Zase raz si připadám jediná divná. Jediná s normálním pohledem na věc.
Navíc mě dost irituje, když něco, co nemá tepelnej štít, neshoří při průletu atmosférou. (Larry si odpustí komentář, že zas řeším blbosti.)

Wanted

Já si to myslela, že se mi to nebude líbit. Už mi jednou děj vyprávěl kamarád. Řikal, že se na to dá koukat. To souhlasím. Dá se na to koukat, ale dost by pomohlo, kdyby vás zajímala detailní obrazová studie průchodu kulky hlavou. Já debil si k tomu, jako ke každýmu filmu, vzala jídlo.
Co se děje týče… příšerně překombinovaný.. Občas jsem se nestačila divit. Kde vzali v Čechách hlubokou strž nad řekou mez dvěma skalami… Nebo že by to pendolíno jezdilo tak rychle, že než hlavní hrdina projde pár vagonů a Angelina narve žigula do vlaku (aby mohla přistoupit), dojede až někam do Alp? Nebo když Angelina krade toho žigula, se kterým předjede pendolino a pak do něj ještě zaparkuje, tak za ní běží okradenej chlápek s nadávkama jen proto, aby jí mohl zabouchnout kufr :-D
A jinak je to jak telenovela, nejdřív je hlavní hrdina blbej a bez otce, pak se najednou ukáže, že jeho otec byl skvělej, ale je mrtvej, a na konci je hlavní hrdina i jeho otec uplně nejlepší, i když jeden z nich je… mrtvej.
Jo, a Angelina je, teda byla, taky skvělá, i když mu na začátku lhala. Pro dobro věci, v kterou věřila, samozřejmě ;-)
Film neoceňuju jako kvalitní, ale přesně splnil účel. Pobavila jsem se a bavím se ještě zpětně. Jeden z nejlepších způsobů, jak si odpočinout od učení a starostí, že nevím, kolik let mi zbývá do operace kolen, i když moc už asi ne, a nezrušit se na celej další den.

Ohrožený druh

TU
Mám ráda Michal Horáčka. Líbí se mi, když se u písničky nemusím soustředit na melodii abych slyšela co možná nejméně z textu, protože se text a melodie doplňují. A hlavně, text má hlavu a patu, což není uplně častý jev.
Mimoto, že se mi to dobře poslouchá, se mi líbí Horáčkův přístup. Píseň zpívá člověk, kterému nejlépe sedne, který ji dokáže nejlépe (v Horáčkových očích, samosebou) interpretovat. Ať jde o profesionála nebo ne.
Člověk jako on, si může dovolit mít na CD neznámé zpěvačky, kterým přizvukují slavní zpěváci (např. Čechomor a Krajčo). Líbí se mi, že si dělá co chce, a líbí se mi i výsledek.

...

Někdy mívám pocit oddělení mozku od zbytku těla. Třeba když můj mozek usilovně zpracovává jednu větu, kterou někde tělo četlo nebo slyšelo. Větu, která není ničím zajímavá. Není zajímavá ani obsahem, ani formou.
Nebo když můj mozek strašně uvažuje nad tím, jak někdo může chtít moderovat společenské akce. Nevím, proč ho to tak trápí. Ale nedokážu mu pomoct, protože vážně netuším, jak někdo může chtít dělat takovouhle práci.
Někdy mívám taky pocit, že by můj mozek ono oddělení od těla rád dovedl k dokonalosti a chce mi vyskočit z hlavy. To bolí.
Stává se mi i taková zajímavá věc. Aniž bych požila jakoukoli drogu, vyjma kávy a čaje - bez toho nejsem schopná existovat, mám pocit, jako kdybych byla pod vlivem halucinogenů (sice nevím, jaký to je, být pod vlivem halucinogenů, teda skoro to nevím, ale takhle nějak si to představuju). Je to normální? Mě to nepřijde, ale už jsem se v tomhle párkrát sekla...

Dobrý Will Hunting

U tohohle filmu jsem fakt nepobrala hodnocení většiny lidí na mém oblíbeném (nikoli milovaném ;-) ) webu. Připadá mi to jako příliš okaté hraní na city diváka. Jak chudák geniální hoch k rozumu a samozřejmě i štěstí přišel.
Koukat se na to dá a dobře se u toho plete, vzhledem k tomu, že děj nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost ;-)
Jsem zmlsaná filmy s atmosférou (naposledy okouzlující In Bruges - musím se na to podívat ještě jednou bez pauzy na sušení miláčka noťáska) a taky filmy s hodnotnou, nové obzory otvírající myšlenkou (třeba Samsara).
A hru na city fakt nesnáším. Kdyby se aspoň pokusili to skrýt...
Jedno pozitivní překvapení tu ale bylo... Neměla jsem ráda Robina Williamse, ale tady mě hodně mile překvapil. Ošklivej fousatej psychiatr... skoro to působí roztomile :-)
Mimochodem... když ten film uváděli do kin, byla jsem ještě na střední a ten plakát ve mě vyvolával dojem, že Will je dřevorubec. Tak dřevorubec nebyl ani náhodou :-D

In Bruges

Nevím, proč je to v češtině s dvěma g.
Doporučení, které jsem dostala, posílám dál.

Nemám ráda multikina

Ne že bych něco měla proti pohodlným sedačkám, ale chroupání pop cornu mi zážitek z filmu nezpříjemňuje. Navíc mi to prostředí připadá dělaný na efekt (svítící umyvadla, například, kdo kdy viděl takovou blbost?) - jinými slovy o film tu jde už na posledním místě, zatímco o prachy až na prvním, což ve mě vyvolává divnej pocit.
V multikině jsem byla už potřetí, vždycky mám z těch svítících nesmyslů oči navrch hlavy. Tentokrát jsem vyrazila proto, že dávali v rámci specielní akce můj nejmilovanější Mechanický pomeranč.
Těšila jsem se na skvělý kinozvuk a velké plátno.
Skvělý kinozvuk se nekonal... nevím, jestli to nemůže být stářím filmu. Velké plátno... bylo sice větší než můj notebook, ale multi si představuju jinak... A co je mi to všechno platné, když film nepustili od začátku?
Celej zážitek zkazili. Jsem naštvaná a znechucená.
A jako "třešinky na dortu" jsem dostala hned dvě ponaučení ještě ten večer. S egoistou lze jít do kina (tam mlčí), ovšem ne na pivo po kině - ani na jedno malý. A mastný jídlo mi fakt nedělá dobře. Obzvlášť na noc.

Samsara

Myslela jsem, že to bude meditativní (čti roztahané) a uklidňující. Trefila jsem se napůl. Je to hrozně dlouhý a zdlouhavý.
Pokud chcete přemýšlet nad smyslem života a možná taky nad existencí jedince, klidně se podívejte. Minimálně Himaláje stojí za to. Miluju hory.
Ale všeobecně nedoporučuju, i když mě se to líbilo.

Cruel Intentions

Dost mi vrtalo hlavou, jestli jsem ve svých dvanácti vážně byla tak nekritická, že se mi líbil uplně blbej film - což byl můj dojem z dabované verze.
Tak dojem třiadvacetileté M. z Cruel Intensions: okopírovaná Frearsova verze. Sice daný do současnosti, ale jinak jsou z toho některý scény okopírovaný div ne doslovně.
Kopie skvělého úžasného filmu nemůže být uplně špatná, pokud ji nedělá naprostý diletant. Tudíž film není tak špatnej, a dokonce má svý silný neokopírovaný momenty. Ale pořád místo toho kluka, co si hraje na dospělýho, vidím nepřekonatelnýho Johna Malkoviche...


PS: Dabovaný verzi se vyhýbejte velkým obloukem, jinak si budete myslet, že jsem přišla o rozum, když píšu, že to není špatný!

Plodný den :-)

Dnes jsem učinila poznatků hned několik.
Bundy se vyrábí letní a zimní. Zimní jsou tlusté a tlustější. To znamená, že na podzim a na jaře buď opustím svůj styl, nebo mi bude zima, nebo mi bude vedro.
Vypadám jak zloděj. Ačkoli sekuriťák tvrdil, že to nemám brát osobně, když mi prohledával, tašku před odchodem z obchodu plného věciček s pípajícím čudlíkem. Jenže jak to teda mám brát?
Kafe se nedá filtrovat přes filtrační papír. Teda bez vlastnictví nálevky. Ale tento způsob přípravy kávy má ještě několik nevýhod, a tak jsem se rozhodla nálevku ani stojan s kruhem nepořizovat.
Smiřuji se raději s lógrem.

Zase se musím pochválit, páč to za mě nikdo neudělá ;-)

Dneska jsem na brigádě učinila poznatek. Seděla jsem vedle slečny, která skoro celý den rozebírala svůj soukromý život a své problémy. A já jsem si vzpomněla na sebe. Ráda bych napsala, že je to spoustu let, co jsem taková byla, ale není. Jsou to maximálně dva roky. Kam jsem přišla, tam jsem se zpovídala ze svýho těžkýho osudu. Samozřejmě jsem to filtrovala - každej nemusel a nemusí vědět, co jsem mívala pod kalhotama (nemyslím tím šokující odhalení ohledně mého pohlaví).
Fakt jsem šťastná, že se mi to postupně podařilo změnit, jestli ne úplně, tak částečně určitě ano (kalhotové tajemství i moji přílišnou sdílnost). Musela jsem být hrozná.


PS: Bez gratulování ke změně prosím, raději si oddechněte.

Zbouchnutá

Ne, já ne, řeč je o filmu.
Připadám si jak jedinej člověk na světě, kterýmu se ta věc nelíbí.
Nelíbí se mi, když někdo v každý větě řekne kurva a rozhodně mi to nepřipadá vtipný. Hulení mě taky nefascinuje. Jsem v tomhle dost out. A když si chlapi řikaj "zlato", tak to už je na mě fakt moc... Ale uplně nejvíc nejhorší je, když ty chlapi, co řikaj v každý větě minimálně jedno (ale radši dvě a víc) sprostých slov a oslovujou se zlato, začnou rozumovat o lásce - typický americký kecy o lásce a zodpovědnosti za dítě.
Vydržela jsem přes půlku a stačilo. Teď se z toho musím vypsat, aby to na mě nezanechalo následky. Tohle je už druhý film, co jsem v poslední době nedokoukala. Ten první byl Blonde and Blonder - od toho jsem ani nic nečekala, jen jsem byla zvědavá. A kupodivu mě to překvapilo. Bylo to o mnoho hloupější, než jsem čekala. Po pár minutách růžovýho ječení jsem se rozhodla netýrat se ;-)

____________________________________
Zbouchnutou jsem dokoukala. Typickej romantickej konec vyloudí úsměv na tváři, ale moje hodnocení se nemění.

Casino Royal

Nikdy jsem Bonda moc nemusela, ale taky jsem se u těch filmů snad nikdy vyloženě nenudila. Jenže týhle verzi chybí celé to kouzlo nesmyslnosti, nad kterou se člověk může pousmát, a nezbývá, než brát vážně příběh... Ne, že by byl uplně špatnej, ale... připadá mi jak třikrát nastavovaná kaše. Nejdřív honí teroristu, pak honí druhého teroristu, co má dokončit práci prvního, pak hraje karty, zamiluje se, hraje karty, zjistí, že je zamilovanej do mrchy, co ho podrazila, a pak se kvůli ní vykašle na kufr s penězma, protože i když byla mrcha, tak ho milovala... a nakonec se ukáže, že zas taková mrcha to nebyla :-D
Plus minimálně jedna dějová nesouvislost, na kterou jsem ale nepřišla já.
ČSFD