Hvězdný prach, tentokrát kniha od Neila Gaimanna

Vzhledem k tomu, že toho autora mám ráda a film mě vyloženě nadchl, to nemohlo dopadnout jinak než čtením knihy.
Pár věcí z filmu mi tam chybělo. Možná by to v knížce tak nevyznělo, co já vím, ale film se mi zdál bohatší. Ačkoli ten závěr, který se mi nelíbil (jak je možný, že se mi většina filmových konců nelíbí?), v knize nebyl, což mě naopak velmi potěšilo.
Akorát mi není jasný, jak je možný, že Tristan připoutal Hvězdu řetízkem a pak běžel k potoku pro vodu. A o pár stránek dál se od Hvězdy kvůli řetízku nemohl hnout. Leda by byli hodně blízko u potoka... bylo to velmi nejasné a velmi mě to iritovalo. Ale až na tenhle fatální nedostatek se mi to líbilo, i když možná ne tolik jako film, což je velmi udivující, ale zas to byla novela a já radši, když je příběh delší a propracovanější. A co si budem namlouvat, v knížce nebyl Robert de Niro, nebyl tam ani kapitán Shakes Pear!!!
Prostě musím uznat, že tvůrci film velmi významně obohatili o pár věcí, které by v knížce možná ani nevynikly.

Neodolám

Musím sem dát odkaz na kouzelný vyjádření života na vysoké škole. Přesně tak to je. A na mě zrovna prší. Jedna zkouška mi zůstává do dalšího roku. A jak jsem tak koukala na další předměty, co mě čekaj... Já si moc neumím vybrat školu, kterou bych byla schopná dokončit... ale pořád ještě můžu makat a doufat, že to k něčemu bude.
Pokud jde o filmy.... o zkouškovém jedině seriál The Big Bang Theory, protože pustit si na odreagování něco, co trvá pouhých dvacet minut, je zcela v pořádku, ale pustit si film, který trvá dvě hodiny je naprosto nepřípustné.
A z toho, co jsem tedy viděla po zkouškovém, když jsem se probrala z ethanolového oparu, můžu doporučit Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Líbilo se mi to velmi. Vybrečela jsem se přesně jak jsem potřebovala, a to mi dovolilo si tak nebrat tu myšlenku. Musím si od Fitzgeralda zase něco přečíst. Zatím jsem četla jen Něžná je noc a to bylo úžasné (jedna ze dvou knížek, který jsem četla půjčený a pak si je šla koupit, tak úžasný to bylo).

Myšlenka dne

Když člověk spadne na dno, může už jen stoupat. Ale jak bezpečně poznat, že už nemůže být hůř, že teď přijde stoupání?

Rocky

Vzhledem k mojí zálibě mě kultovní film všech boxerů vždycky zajímal. Teď koukám na filmy v televizi, tak jsem ho neviděla celý. Ani mě to nemrzí. Film je to strašnej. A závěrečnej zápas byl nechutnej.
Asi to nikdo nečeká od holky, co dělá kick box, ale vážně jsem ve svý podstatě spíš jemná bytost. Dokazovat někomu svoji sílu a výdrž tím, že ho rozsekám, je mi proti mysli. Nemám ráda profesionální box. Ne proto, že bolí. Každej sport bolí. Ale proto, že mi přijde postavený na hlavu mlátit a nechat se mlátit kvůli prachům. Natvrdo a bezohledně.
Na kick boxu je krásný to, že se člověk dostane do kondičky, ani neví jak, protože bez toho, aby ovládal svý tělo, to nejde.
Letos na podzim jsem si zapsala jakýsi aerobik (pak jsem toho těžce litovala, ale to je vedlejší). Zkoušela jsem něco i před tím, než jsem začala bouchat, protože se na mě ze všech stran hrnuly připomínky, že bych měla zhubnout a jedna předcvičující kamarádka (a též připomínající) mě do toho zatáhla. Na tom aerobiku jsem nenáviděla spoustu silových i kondičních cviků, protože jsem je nezvládala. Teď jsem přišla na ten školní aerobik a ty samý cviky mi přišly takový nějaký podivně lehký. Ale abych se nepřechválila, na tréninku se snažím být co nejmíń vidět, protože tam to fakt nedávám. A co jsem slyšela, může bejt i hůř. (právě jsem ti ušetřila práci s psaním komentáře Larry ;-D)
Pro většinu lidí je to pořád sport pro debily, co se rádi perou. Byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že dokud jsem neboxovala, myslela jsem si to taky. Ale poznala jsem tam pár fajn lidí, pár méně fajn lidí a jen jednoho vyloženýho machýrka, co se chce prát, ale ten přes svoji blbost nevidí jaký dělá chyby a jednou dostane do huby a bude se divit (občas mám chuť se toho ujmout). A vlastně ještě jednu pouliční rváčku. Jednou jsem s ní šla 100 metrů z tělocvičny a vyslechla jsem si historku o tom, jak úžasně zbila nějakou holku, co jí dělala do borca. Už dlouho mi nedalo takovou práci na někoho nevejrat. A poučit ji o smyslu bití (to i je tam schválně) zjevně nemělo význam.
Už si dokonce i zvykám na to, že mi každej druhej člověk po zjištění, co za sport dělám, řekne něco na téma: "drsná holka, co každýho zbije" Co jsem zaslechla od holek na tréninku, tak je to normální, řikaj nám to všem. Možná toho časem začnu zneužívat, aby mě lidi víc poslouchali :-)