Všichni lidi nejsou uplně špatní...

Včera mi přišel z rektorátu mail, že mají mojí ISIC kartu. Nechápala jsem o co jde, myslela jsem, že to má souvislost s přelepkou, kterou už mám víc než 14 dní zaplacenou a nejsem schopná si ji vyzvednout. Mrkla jsem do peněženky... a zjistila, že tam ISIC není, že jde asi vážně přímo o kartu a ta teď leží někde na rektorátě, kam ji dobrotivý nálezce zanesl. Ani jsem se nestihla stresovat :-) Ta karta je moje jídlo v menze, můj tisk protokolů, můj vstup do školy a některých učeben a určitě má ještě nějaký funkce, který jsem zatím neobjevila :-D
Jsem fakt mimo poslední dobou. Asi bych se měla pořádně vyspat.

Vier Minuten

Tohle jsem si stáhla na doporučení, bez toho, abych zkoumala, o čem film je. Fakt, že je to film německých autorů a i přesto se dotyčnému kamarádovi, který nesnáší Němce, líbil, pro mě byl dostatečným doporučením.
První půlku jsem si říkala, že film není špatnej, ale nesedí mi. Ale asi jsem si to jen pustila ve špatnou dobu. Na ten zvláštní mix lidí, ve kterých je v každém něco dobrého a něco příšerného, člověk musí mít klid a správnou náladu. Příběh není světoborný, vlastně se dá v různých obměnách a podobách (samozřejmě mnohem zjednodušenější) najít jako hlavní téma většiny romantických komedií (teda, hned po lásce), ale způsob podání a odkrývání dalších témat, zákoutí duše hlavních hrdinů - to je děsně zajímavý a snad i originální.

Když se daří...

Tak jsem si v České spořitelně zařídila Servis 24. Ne že bych ho potřebovala, ale pozvali si mě a řekli, že si mám vybrat z nějakejch výhod. Byla tam moje známá, tak jsem mimochodem zjistila, že osobním účtem ušetřím, ale kdybych nebyla líná huba a zjistila si, že k předělání účtu zpátky na studentský mi stačí potvrzení o studiu, ušetřím mnohem víc. Ale než se mi podaří v Brně na bytě nezapomenout potvrzení o studiu, vybrala jsem si "výhody" osobního účtu. A ne, že bych ho potřebovala, ale internetové bankovnictví se jednou ročně hodí, tak jsem si ho dala taky, když to pro mě neznamenalo peníze navíc.
Přišly mi hesla, já je týden nosila v chytrém notýsku a dnes jsem se rozhodla, že bych s tím mohla něco udělat. A tak jsem udělala a účet zablokovala.
PS pro J.: Už víš, proč je mi líto peněz za něco, co nepotřebuju a ještě se s tím jen trápím?

Modernistka Virginia Woolfová - pro potěšení z četby

Ač by se podle nadpisu mohlo zdát, že tu hodlám dělat reklamu své oblíbené autorce, dneska doporučovat nebudu. Mám pro tuhle schozofreničku, která ukončila svůj život v proudu řeky, zvláštní slabost. V českých luzích a hájích není příliš známá a čtená. Její díla jsem začala vídat v knihkupectví vlastně až po tom, co Michael Cunningham napsal Hodiny a Stephen Daldry podle knihy natočil velmi úspěšný film.
Komerčně se musí využít všechno a vlastně i já jsem podlehla Nicole Kidman, která ve filmu hrála Virginii Woolfovou, a přečetla si Paní Dallowayovou. Ta se mi bezvýhradně líbila. Ne kvůli příběhu, ale kvůli pocitům, které jsem měla při čtení.
Jákobův pokoj, který jsem právě dočetla, pro mě byl o něco složitější. Jákob Flenders prostě dospívá a jelikož autorka použila novou výrazovou metodu "proudu vědomí", jak jsem se dočetla na přebalu, nebylo chvílemi vůbec jednoduchý sledovat, co čtu.
V knihách od Woolfové není děj příliš výrazný, jsou hlavně popisné. Ale ty popisy jsou tak úžasně výstižné a reálné i pro dnešní dobu! Ne, já nemám ráda popisy, ale kvůli Woolfové dělám výjimku a čtu ji kvůli jejímu stylu psaní, nikoli kvůli příběhu. Myšlenky má taky úžasný, ale půlku jich nestíhám sledovat, přiznávám se a stydím.
____________________
Jedna poznámečka na konec: Tohle není knížka pro každého. Setkala jsem se zatím jen s jedním člověkem, který Woolfovou zkusil číst a do smrti na to nezapomene, protože to prý byla hrůza. Proto nedoporučuji.

Kinozážitek

Konečně! Konečně jsem viděla Temnýho rytíře v kině! A chci znova. Ještě ani neskončily závěrečný titulky a chtěla jsem to pustit znova.
Ne, ten film nemá žádnou velkou filozofickou myšlenku (i když... Joker: Batman completes me...), dokonce ani ten příběh pro mě není tak důležitej, i když si zpětně uvědomuju, jak je vymakanej, ale má uplně fenomenální atmosféru a ještě fenomenálnějšího Heatha Ledgera. Mohla bych se koukat pořád a pořád a pořád dokola a... jo, omrzelo by mě to, kdybych to viděla 3 x denně, ale chvilku by to trvalo.
Ledger si film ukradl pro sebe a je věčná škoda, že už to s žádným filmem neudělá.