Modernistka Virginia Woolfová - pro potěšení z četby

Ač by se podle nadpisu mohlo zdát, že tu hodlám dělat reklamu své oblíbené autorce, dneska doporučovat nebudu. Mám pro tuhle schozofreničku, která ukončila svůj život v proudu řeky, zvláštní slabost. V českých luzích a hájích není příliš známá a čtená. Její díla jsem začala vídat v knihkupectví vlastně až po tom, co Michael Cunningham napsal Hodiny a Stephen Daldry podle knihy natočil velmi úspěšný film.
Komerčně se musí využít všechno a vlastně i já jsem podlehla Nicole Kidman, která ve filmu hrála Virginii Woolfovou, a přečetla si Paní Dallowayovou. Ta se mi bezvýhradně líbila. Ne kvůli příběhu, ale kvůli pocitům, které jsem měla při čtení.
Jákobův pokoj, který jsem právě dočetla, pro mě byl o něco složitější. Jákob Flenders prostě dospívá a jelikož autorka použila novou výrazovou metodu "proudu vědomí", jak jsem se dočetla na přebalu, nebylo chvílemi vůbec jednoduchý sledovat, co čtu.
V knihách od Woolfové není děj příliš výrazný, jsou hlavně popisné. Ale ty popisy jsou tak úžasně výstižné a reálné i pro dnešní dobu! Ne, já nemám ráda popisy, ale kvůli Woolfové dělám výjimku a čtu ji kvůli jejímu stylu psaní, nikoli kvůli příběhu. Myšlenky má taky úžasný, ale půlku jich nestíhám sledovat, přiznávám se a stydím.
____________________
Jedna poznámečka na konec: Tohle není knížka pro každého. Setkala jsem se zatím jen s jedním člověkem, který Woolfovou zkusil číst a do smrti na to nezapomene, protože to prý byla hrůza. Proto nedoporučuji.