Zvuk slunečních hodin - Hana Andronikova

Tentokrát se Ježíšek vyznamenal a zařídil mi několik pročtených nocí.
Příběh těch, co přežili řešení ždovské otázky, napsaný způsobem, který vtáhne a pohltí.
Musel na mě bejt úžasnej pohled, když jsem si ve vlaku četla si vyvalenýma očima a v závislosti na ději jsem se usmívala a mračila.
Část děje se odehrává v koncentráku, ale i přesto je to snesitelné i pro slabší povahy (jako jsem třeba já). To oceňuju, že se nesnaží šokovat, ačkoli některé části byly nechutné. Ale spousta pasáží byla podmanivě krásná...

Budu jako všichni

Asi všichni teď polemizujou o Vánocích, jejich smyslu a roli v dnešní době a o tom, kterak je ten smysl nenaplněn. Chtěla jsem si to polemizování nechat pro sebe, ale když jsem četla diskusi u Inky, chtěla jsem přidat komentář, a zjistila jsem, že toho mám na srdci příliš, než aby z toho byl krátký komentář.
Křesťanství pro mě nic neznamená, když pominu fakt, že historicky determinuje vývoj naší mentality. Takže náboženský význam Vánoc jako přípravy na příchod Krista, půst, skromnost, což se tak rádo dává do protikladu dnešnímu nákupnímu šílenství, vůbec nevnímám.
Nákupní šílenství mi vadí čistě pro to, že lidí kupují dárky, aby něco dali. Něco znamená cokoli co snad neurazí. Mizí radost z darování a naprosto není kde vydolovat radost v případě obdarovaného. Já to na dárku většinou poznám, jestli byl vybrán pečlivě (a to i když se mi příliš nelíbí), nebo jestli to je dárek, protože jsem na seznamu těch, co mají dárek obdržet - třeba protože jsem se tam (na seznam) narodila. Nebo to někomu přijde blbý mi nic nedat. Tak dostanu blbost, což rozhodně blbý není.
Ale ještě víc než dárky aby se neřeklo a předvánoční nákupní horečka, který jsem se letos úspěšně vyhnula, mi vadí to, jak s věkem člověku tahle věc zevšední. Pro moji matku jsou Vánoce nejspíš svátky úklidu a pečení. Taky se docela často snaží o rodinnou pohodu, ale to nenávidím taky, protože z toho většinou vznikne podivná křeč.
Pokusila jsem se o vánoční atmosféru celorodinným psaním dopisu pro Ježíška na ledničku. Všechny jsem k tomu postupně donutila a šla příkladem. Za to jsem na sebe pyšná, protože to vyšlo... i když jen na chvilku.
Vánoce jsou jediný období v roce, kdy bych byla ochotná vrátit čas a být zas dítětem, i když jen na chvíli...

Spáči

Je to nářez se spoustou skvělých herců. Dustin Hoffman a Robert de Niro v jednom filmu.
Téma se mi nezdá příliš originální, ale je fakt, že asi není mnoho filmů, kde jsou vrazi a evidentně ne moc dobrý lidi bráni jako oběť a divák vůbec nepochybuje o tom, že to, co udělali, bylo dobře.
Přiznávám, o tom, že je to jedinečný díky jinýmu pohledu na věc, jsem si přečetla, protože tohle fakt neřeším. Jedinečnost nebo nejedinečnost, film se mi buď líbí nebo ne. Ale ještě se mi asi nestalo, aby mi byl někdo tak nesympatickej, jak ti dva, a přesto jsem si přála, aby to pro ně dobře dopadlo.
Nevím, jestli je to film, kterej do týdne zapomenu, nebo film, kterej mi bude v hlavě nějakou dobu vězet. Asi ten šok co nejrychlejc zapudím. Všeobecně doporučit ho ale nemůžu, protože je to děsně dlouhý a není to nijak zvlášť napínavý. Rozhodně jsem několikrát uvažovala o tom, že to dokoukám až na další pokus.
Každopádně doufám, že můj mozek příliš nezaujalo velmi efektní náznakové vylíčení některých věcí, protože se mi poslední dobou hodně zdají sny. A vzhledem k tomu, že nemám hezké sny (až na dvě výjimky, z toho jedna věc se mi zdála když mi bylo asi 8 let), vůbec nejsem zvědavá na to, co můj mozek v noci zase vymyslí. Asi bych se měla vrátit ke strategii málo spánku - málo REM fází - málo zapamatovaných snů.

The Big Bang Theory

Miluju ten seriál. Jedna z mála věcí, u kterých se směju nahlas. Sheldon neurotik byl na začátku první série uplně boží. Neuroticismus je mi velmi blízký. I když je pravda, že Sheldon dost přehrává. Na druhou stranu, většina nás neurotiků nezískala doktorát z fyziky v 16 letech...
Jen mě mrzí, že neuroticismus byl rychle vyčerpán a místo toho nastupuje arogance a egoismus. Můj hrdina Sheldon přestává být mým hrdinou a tím pádem u mě klesá i seriál. Ale... humor založenej na tom, že většině věcem rozumím, jako že rozumím česky, ale vůbec nevím, o čem je řeč... je docela originální.
Většina lidí to srovnává s IT Crowds. Viděla jsem jeden díl a nelíbil se mi. Připadá mi to křečovitý a ten humor je na mě asi moc suchej. Samosebou mě skoro všichni, kterým jsem to řekla, přesvědčovali, že to není možný, že ten seriál musím mít ráda. Že musím vidět aspoň jednu řadu, abych si mohla udělat názor. Chjo. Proč bych si měla dělat názor na takovou spoustu věcí, který zajímaj všechny okolo jen mě ne? Já jsem se s tím už smířila, že jsem out, proč to nemůžou udělat i ostatní?
Mimochodem, pamatuje si někdo na moje zjištění, jak působím na lidi? Dneska jsem to vyprávěla kámošce při čekání na tramvaj a když jsme nastoupily, tak řidič pustil hlášení, ať si cestující dávají pozor na kapsáře. Taková náhodička...