Budu jako všichni

Asi všichni teď polemizujou o Vánocích, jejich smyslu a roli v dnešní době a o tom, kterak je ten smysl nenaplněn. Chtěla jsem si to polemizování nechat pro sebe, ale když jsem četla diskusi u Inky, chtěla jsem přidat komentář, a zjistila jsem, že toho mám na srdci příliš, než aby z toho byl krátký komentář.
Křesťanství pro mě nic neznamená, když pominu fakt, že historicky determinuje vývoj naší mentality. Takže náboženský význam Vánoc jako přípravy na příchod Krista, půst, skromnost, což se tak rádo dává do protikladu dnešnímu nákupnímu šílenství, vůbec nevnímám.
Nákupní šílenství mi vadí čistě pro to, že lidí kupují dárky, aby něco dali. Něco znamená cokoli co snad neurazí. Mizí radost z darování a naprosto není kde vydolovat radost v případě obdarovaného. Já to na dárku většinou poznám, jestli byl vybrán pečlivě (a to i když se mi příliš nelíbí), nebo jestli to je dárek, protože jsem na seznamu těch, co mají dárek obdržet - třeba protože jsem se tam (na seznam) narodila. Nebo to někomu přijde blbý mi nic nedat. Tak dostanu blbost, což rozhodně blbý není.
Ale ještě víc než dárky aby se neřeklo a předvánoční nákupní horečka, který jsem se letos úspěšně vyhnula, mi vadí to, jak s věkem člověku tahle věc zevšední. Pro moji matku jsou Vánoce nejspíš svátky úklidu a pečení. Taky se docela často snaží o rodinnou pohodu, ale to nenávidím taky, protože z toho většinou vznikne podivná křeč.
Pokusila jsem se o vánoční atmosféru celorodinným psaním dopisu pro Ježíška na ledničku. Všechny jsem k tomu postupně donutila a šla příkladem. Za to jsem na sebe pyšná, protože to vyšlo... i když jen na chvilku.
Vánoce jsou jediný období v roce, kdy bych byla ochotná vrátit čas a být zas dítětem, i když jen na chvíli...